Úvod

   Nebyla jiná možnost než uspat všechny kolonisty, kteří měli osídlit nový svět. Nová Země, jak se začalo planetě říkat, měla být utopie. Svět bez násilí, strachu, svět kde bude jen to dobré z lidí. A snad se to i podařilo.

   Mimo hibernaci zůstala jen hrstka vědců, kteří se plně oddali svému cíli; posunout hranici technologie co nejdál. Toho dosáhli zmenšováním. Samotná loď Naděje byla to nejlepší co lidstvo stihlo stvořit před jeho koncem. Rychlost bylo to hlavní čeho se snažili dosáhnout a teprve cestou ke světlejším zítřkům, se objevila možnost cestování mimo čas. Dokázali změnit čas příletu z tisíců generací na jednu. Ano, ti co byli vzhůru si uvědomovali, že nejspíše nevkročí na povrch planety, ale i tak dosáhli něčeho v co nikdo nedoufal.

   Po 60 letech cesty, kdy nastal nespočet problémů, některé dokonce ohrožující život celé posádky, se Naděje dostala na oběžnou dráhu této téměř třikrát větší koule obíhající svou malou hvězdu v té dokonalé vzdálenosti, že na ní bylo možno stvořit život. Samotná planeta byla zatím bez života, protože neměla dostatečně rozvinuté prostředí, a možná by na ní život vznikl i sám od sebe, ale to mohlo trvat několik milionů let. Tolik času lidé neměli, a tak si planetu díky nanobotům začali přetvářet k obrazu svému. Samotná loď se stala základem pro kolonii.

   Díky nanotechnologii se všechno zjednodušilo, avšak lidstvo se muselo s touto božskou mocí naučit zacházet. Už za dva roky se zrodilo Bílé Město. Jediná pro lidi obyvatelná část planety. Město ve tvaru kruhu, s vysokými hradbami a Citadelou, 2 Km vysokou věží, jež se tyčila z centra kruhu a dávala za vznik ochranému poli, jež drželo dýchatelnou atmosféru.

   Zde vznikla civilizace bez potřeby peněz, a nebýt lidské přirozenosti i touhy po moci. Lidé byli stále lidmi a jinak to nemohlo být. Proto se zavedly společenské body, které určovaly co si mohl člověk dovolit, do jaké míry mohl využít jinak nevyčerpatelnou moc nanitů.

   Mezitím se na Zemi odehrála její snad poslední válka, neboť krom kolonistů, už z lidksé rasy zbylo jen pár tisícovek, o ztrátách ostatního života nemluvě. Ti žili v ruinách modré planety, která se nyní změnila v šeď. Radioaktivní úsvit dal za vznik polomrtvému světu. Jeden by si myslel, že se z toho ta troška přeživších poučí, ale opak byl pravdou. Vlády nad troskami se ujali ti, kteří byli mocní už před tím a zotročili si ostatní. Snažili si podmanit to co zbylo.

   Jen pár míst zůstalo obyvatelných. Se skoro třemi tisíci obyvately vznikla v tomto světě metropole New Vancouver. Společnost byla rozdělena na tři vrstvy. Vládnoucí třída, která si užívala zbytků luxusu. Vojenská třída, která sloužila těm mocným jako nástroj pro ovládnutí těch co zbyly. Mezi těmito pracujícími otroky poslední třidy však byli i tací, jenž se stavili na odpor. Ten se však ozýval jen jako kapička vody v oceánu krutosti. A bylo jedno jestli měla tato kapička přinést změnu, možná i štěstí, její vlnky spíše způsobovaly problémy a nakonec byly pohlceny, splynuly s 'klidnou' hladinou řádu, do kterého se nechalo lidstvo vtáhnout.